Mé první povídání na tomto blogu. Je to zvláštní, začínat takhle úplně od znova, na nové stránce, bez předešlých článků a lidí, kteří už mě trochu znají. Ale je fajn jen tak ležet v posteli a… psát. Přála bych si začít znovu psát povídky a příběhy, ale pořád to nějak nejde. Všechny témata, která mě přes den napadají, mi připadají buď trapné anebo nudné. Nemám se chuť pouštět do něčeho, co mě pořádně chytne a nepustí, dokud to nebude dokončené. Nejspíš budu muset ještě chvíli počkat – ale mám takovou neuvěřitelnou chuť se do něčeho pustit!
Moje prázdniny vypadají tak nějak… zatím nezajímavě. Těšila jsem se, že budeme podnikat plno věcí s přítelem, že se budu moct sejít s lidmi, se kterými to přes rok nebylo moc možné (vzhledem k tomu, že jsem na intru), že si konečně užiju dost chvil s rodinou. Nic z toho se mi neplní a já jsem z toho trochu nesvá. Myslím, že se zblázním, pokud si nenajdu žádnou aktivitu na prázdniny. Kdyby tady u nás na samotném východním zapadákově existovala alespoň možnost najít si brigádu. Jenže ne, člověk, který neustále hledá, se nedočká, zatímco někdo, kdo se na to úplně vykašlal, má najednou na prázdniny tři brigády, které mu padly k nohám snad ze samotných nebes.
Ale dost stěžování. Je fajn si jen tak sednout s knihou na zahradě, mít klid, vnímat pouze okolní přírodu a krajinu, tu překrásnou vůni stránek, se kterými si pohrává vítr a začíst se do příběhu, který unáší někam hodně daleko. Přímo jsem si zamilovala Prázdné místo od Rowlingové. Od první věty tu knihu zbožňuju. Ona je prostě legendární!
V dalších dnech plánuji přidat nějaké fotky a možná pár recenzí :-)
Ageleine 